Hornet 
Píše se 30. listopad roku 2021. Vyrážím směr koupaliště, s sebou standardní výbavu v podobě ručníku a mini karimatky, svítící pes jde taky. Je lehce pod nulou a fouká, předpověď Ály Zárybnické se začíná plnit.
Na koupališti už Petr rozbil slušnej pás ledu, Martinova motyčka se ukázala jako všestranný nástroj.
Po chvíli ho vystřídám a probíjím cestu ledem ke druhým schůzkům. Po chvilce doráží Jirka, nenápadně a tiše jako ninja….
Probíráme systém ukládání věcí v Petrovo garáži a porovnáme se systémem Jirkovo taťky – obojí je unikátní 🙂
Převlíkám si čepičku na plavání a pomalu jdem do „plavek“. Je kolem 5:35.
Jako správný plavec si beru i brýle … plavecké. Stylem „baletky“ s rukama nahoře se noříme do studené vody, dneska řeže, nebo to jsou ledový kry?
Jirka říká, že mu je zima. Divný ve dvoustupňový vodě. Hmmm…
Nasazuju brýle a zkusím se potopit, jo to půjde. Pod ledem je krásně, prosvítá osvícený bílý sníh, rovná bílá plocha, která končí až daleko v temný vodě.
Prostě země pod ledem. Stojí za další návštěvu 😉 Vylezeme z vody a opře se do nás studený vítr, sníh nalepený na prstech u nohou, začíná znecitlivovat prsty, rychle utřít a oblíkat. Dneska mi to trvá, přehodit čepice, oklepat sníh, složit ručník, karimatku, najít čelovku, nakonec se vše daří a jdem k autům. My s Beníkem vyrážíme do tepla po svých…
