Jiří Oktábec 
Rok se s rokem sešel a nadešla první sobota v listopadu, což je tradiční termín otužileckého závodu v Lulči – malé vesničce naproti Vyškovu. Naše již třetí návštěva tohoto krásně poetického závodu v prvorepublikové plovárně zasazené částečně do lomu. Historicky první závod, který jsme absolvovali v plném složení celého našeho otužileckého týmu. Všichni jsme tam byli. Dokonce i náš nový otužilec Michal. Ale vezměme to od začátku.
V sobotu, 1. 11. 2025 v 5:15 ráno jsme se nabrali do vozu… a postupně od Sušárny. Já jsem se pasoval do role řidiče, protože mi to nevadí a dalo by se říct, že mám i rád, dlouhé cesty za volantem. Myšlenková odbočka: Pamatuji se, když nám paní učitelka Tuháčková v první třídě dala napsat, čím bychom chtěli být až jednou budeme dospělí. Pamatuji se, že jsem tam psal, že chci jezdit s kamiónem. Ale tenkrát to nebylo kvůli dlouhým cestám za volantem, ale kvůli tomu „bunkru“ co mají v kabině vzadu za sedačkama… To si pamatuji jako by to bylo včera. Konec odbočky. Michal, náš nováček, kterého jsme hned po vyplnění přihlášky a zaregistrování do klubu a celostátního plaveckého svazu a po dodání lékařské prohlídky, přihlásili na 250 m trať. Já, Petr a naše motivační síla, která má oblíbené heslo „když nemůžeš, tak přidej“ Radka, jsme podlehli svodům 500 m délky. Vzhledem k tomu, že to vypadalo na teplotu venku i ve vodě kolem 8–10°C, jsme byli relativně klidní. Přece jenom tréninky ve tmě, zimě a ve vodě většinou o něco studenější, kterou nám poskytuje náš plavecký bazén, nás připravuje dostatečně – teda jestli tam vlezeme a něco uplaveme, případně jestli vůbec přijdeme trénovat. Historie jednou ocení, že jsme objevili tzv. brdský otužilecký koeficient (BOK), který upravuje otužilcům výkon dle denní doby. Je faktem to, že v noci ve tmě je otužování náročnější, než v těch samých teplotách ve dne, když je světlo. Odborný výzkumný tým dlouho sledoval rozdíly a ustálil se na názoru, že hodnota BOK je ve tmě rovna 3,5. Což znamená, že uplavaných 100 m v noci je rovno tréninku 350 m ve dne za světla. Tento fakt připravuje naši skupinu na výkony, které jsou na celostátní úrovni rovny nejlepším 33,3% organizovaných otužilců.
Vrátím se zpět do vozu A. Vozy jsme museli označit rozlišovacími značkami, protože jsme jeli nezávisle na sobě ve 2 skupinkách. Jedna skupinka… opět z čistě rozlišovacích důvodů ji budeme nazývat skupina B, jela ve složení: Honza, den předem. Skupina B spojila závod s výletem po krásách moravských. Skupina ve voze A, ve složení: řidič – já, navigátor a obsluha palubního počítače – Michal, svačinář, motivační a kulturní referent – Radka a vedoucí vozu a oddílu – Petr, jela tradiční trasou oblíbeným stylem START – CÍL s mezizastávkou na snídani v podobě dršťkové polévky v přibližné polovině trasy.
Cesta uběhla rychle, bez jakýchkoliv důležitých jevů, průtočnost silnice D1 byla příjemná a plynulá.
Do Lulče jsme dorazili včas. Registrace proběhla klasicky ihned po příchodu. Po přihlášení a registraci jsme měli necelé 4 hodiny než na nás přijde řada. Nás = 500stovky. 250tky ve složení našich 2 Terminátorů: Michala a Honzy nastupovala pár desítek minut po nás. Počasí nám přálo. Bylo velkou část dne jasno, 8,2°C, sem tam se zatahlo. Jako naschvál i v době, kdy jsme nastupovali na naši pětistovku. Voda měla snesitelných 9,9°C. Ale upřímně už to štípalo. Nejprve plavaly 100ky. Pak 1000m muži, 1000m ženy, 750m muži, 750m ženy a pak jsme přišli na řadu my. Bylo asi 13:40 hod. Vstup do vody po žebříku, dno dosažitelné, voda kroutila prsty na nohách. Start a před náma 2 okruhy trati kolem 4 bójí… první, druhá a čtvrtá se měla míjet levým ramenem (ty byly žluté) a třetí (červená) se měla minout pravým ramenem. Přidávám oficiální mapku trati. Leckdo by si řekl, jasné. Nicméně byli tací, kteří si trať úmyslně nebo neúmyslně chtěli zkrátit a záchranáři na loďce je museli vrátit zpět nebo diskvalifikovat. Moc jich nebylo, ale přece jen někdo ano. Plaval jsem klasicky svým tempem – s myšlenkou „ve studené vodě rychle umí plavat každej“ jsem se držel v předposlední čtvrtině borců. Přece jen rozpohybovat mojí schránku průměrného vesnického brdského chlapce do výherních rychlostí obnáší techniku a styl, který diktuje ponoření hlavy a jistou ukázněnost, kterou jsem investovat moc nechtěl. Letos jsem si do skály nekopl – pogratuloval jsem si. Plavu totiž na vnějším okruhu tzn. Na delší trase naší trasy a to z důvodu ryze praktického. Nechci pokopat ostatní a být ostatními pokopán. Držel jsem si své tempo a místo, tradičního středoplavce. Petr byl daleko předemnou.
V posledním míjení bóje mi proběhla myšlenka, že bych dal i 3. kolo – tzn. 750 m. Tuto myšlenku jsem si zaparkoval na příští rok. Uvidíme. Doplavali jsme. Následovala Radka, která se trati zhostila také statečně. Jakožto jediná žena reprezentující náš tým. A co kluci Honza s Michalem? To byl zážitek hodný olympijského závodu. Skupina na 250 m odstartovala. Honza svým typickým stylem kdy je vidět jak plave hlava, která se vůbec nehne nahoru ani dolu (což je standardní jev u plavců stylem prsa paní radové). Honza připomíná predátora, který se neuvěřitelnou rychlostí pohybuje kupředu nekompromisně za ním ob jednoho plavce Michal, který jel naopak velmi silovým stylem, jako stroj. V cílové rovince Michal předhonil plavce, který krauloval na 2. místo. Honza doplaval první, za ním Michal a poté ostatní plavci ostatních týmů. Tímto gratuluji oběma a hlavně Michalovi, který započal své otužilecké působení v naší skupině takto stříbrným výkonem (i když zrovna v Lulči se medajle nerozdávaly). Bodově, ale zcela legitimně přispěli k výbornému výsledku naší sportovní skupiny. Po vyhlášení výsledků jsme se přesunuli do nedaleké restaurace na oběd o čtvrté a poté se vydali zpět na rodnou Ithaku.
Tímto jsme završili náš první letošní bodovaný závod a plni optimismu očekáváme další v Plzni na Boleváku. Tento je svou pověstí velmi náročný na povětrnostní podmínky. Lze očekávat prakticky cokoliv. Nicméně to nás nezviklalo a přihlásili jsme se (vyjma Terminátorů) na 500 m trať. Opět si chceme ověřit taktiku z fotbalového Okresního přeboru „čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme“ jaký bude mít vliv zaplavání 500m tratí v co nejvyšším počtu na náš postup v celostátním žebříčku směrem nahoru.
A jak jsme na tom jako tým a jako jednotlivci po tomto prvním závodě vůči ostatním týmům?
- A. Tým:
Z celkového počtu 63 týmů v ČR je náš tým ObeKluOtu (ObeKO) na 28.místě s počtem bodů 358, počtem startů 8 a počtem plavců 5. - B. Radka:
V kategorii ženy 40–49let z celkového počtu 50 ks, s celkem 104 body, výkonovým stupněm č. II na 24. místě. - C. Petr:
V kategorii muži 40–49let z celkového počtu 78 ks, s celkem 104 body, výkonovým stupněm č. III na 27. místě. - D. Honza:
V kategorii muži 30–39let z celkového počtu 30 ks, s celkem 55 body, výkonovým stupněm č. III na 15. místě. - E. Michal:
V kategorii muži 30–39let z celkového počtu 30 ks, s celkem 54 body na 16. místě. - F. Já:
V kategorii muži 40–49let z celkového počtu 78 ks, s celkem 95 body, výkonovým stupněm č. III na 35. místě.
Lepší výsledky jsme si po prvním bodovaném startu nemohli přát.
Všem našim fanouškům, podporovatelům a sledujícím děkujeme za přízeň.
