Jiří Oktábec Leden je za námi a já opět vkládám na papír pár slov o proběhlých otužileckých akcích naší skupinky. Musím přiznat, že letos nás neminulo zdravotní volno. Většina z nás minimálně jednou ulehla se stavem blížícím se chřipce. Nevím jestli je to tím, že bacily jsou zákeřnější, nebo tím, že jsme trochu polevili v drilu našeho otužování. Je to na zkoumání v dalších časech, abychom se trendům přizpůsobili.
Nyní už k našim výjezdům. Lednový první, dlouho očekávaný byl závod v Mostě na jezeře konaný v sobotu 18. ledna. Tento závod jsme si dali do přání již minulou sezónu, ale vyšel až letos. Cesta byla přímá jednoduchá: Příbram – Praha – Most. Musím přiznat, že jsem o tamním resortu už hodně slyšel, ale realita předčila očekávání. Panorámata dokreslovala krásu rekultivované krajiny po povrchové těžbě hnědého uhlí. Musím přiznat, že se to povedlo. Vlevo na kopci hrad Hněvín, jezero opravdu veliké, voda čistá, zázemí nadstandardní. Jeli jsme 3 – já, Radka a Honza. Radka se hecla a přihlásila se na 500m. Drsná to otužilkyně. My s Honzou zase 250m. Závody proběhly v obvyklém rázu, čekačka pár hodin než na nás přijde řada. Radka byla hotová krapet dřív, protože 500ky plavaly před námi. My s Honzou opět doplavali stylem Honza na bedně, já na středním chvostě. Teplota vody ofiko 3,9° C a vzduch 0 ° C. Tímto závodem jsme se trochu posunuli do delších tratí. Zde zatím jen Radka, ale v budoucnu si prodlouží každý.
Po závodech v Mostě následoval závod v sobotu 1. února na Sázavě pod klášterem u jezu. Tam jsem se bohužel letos nepodíval, protože se do mě opět zakousla nějaká breberka a odrovnala mě zase na 14 dní. Zprávu ze závodu napsal jediný účastník za náš klub – Honza. Nechám vás nahlédnout do jeho zápisků:
Na Sázavu jsem vyrazil nakonec za klub sám. Poslední dobou se rozmohly rýmičky a kašlíčky a ty se ani otužilcům nevyhýbají.
Závod na Sázavě sliboval opět ledovou vodu (dle pravidel zimního plavání se ledovou vodou rozumí teplota pod 4°C). Večer před samotným plaváním ohlašoval ředitel závodu teplotu 3,3 °C .
Raní realita a tedy i oficiální teploty nakonec byly: voda 1,8°C a vzduch -2,4 ° C. To už je poctivá zkouška i pro zkušené otužilce. Natož pro nás, kteří sice trénujeme, ale ruku na srdce, polevili jsme, stále však držíme četnost ponorů 3x týdně. Při obchůzce závodní tratě jsem citíl slunce hřát a ten teplý vzduch co okolo vanul, mě povzbudil. To bude v klidu, i když jsem se prvně přihlásil na trať 500m, která je na Sázavě malinko kratší než ve stojaté vodě, přirovnal bych to k plzeňské dvěstěpadesátce.
Zázemí, občerstvení a úřadování se odehrává na místní základní škole, děti opět ručně namalovaly každý diplom, každý je jiný, každý je originál. Oběd v ceně startovného je taktéž vydáván ve školní jídelně.
Ve frontě na prezenci ochutnávám různé dobrůtky, catering na závodech je vždycky perfektní, ať chleba se sádlem v Plzni nebo sladké pendreky v Liberci (respektive v Hrádku nad Nisou).
Zjistim, číslo, zaplatím start, vyfasuju diplomy a jde se na popisování závodním čísle.
V paní, která popisuje plavce poznávám kamárádku mojí maminky, ona mě hned nepoznala (zvláštní, po těch pětadvaceti letech, že?), ale když jsem se představil tak už věděla a ukazovala mě předsedovi jejich plaveckého klubu se slovy: Víš kdo to je? Já ho znám od miminka! Ten se mě s pokerovým výrazem v tváři, hlasem Pavla Rímského a výrazem Rockyho, suše zeptal, jestli nechci přejít k nim, že prý nás sledují a líbí se jim naše výsledky. Což jsem samozřejmě hbitě odmítnul.
Moc pěkná náhoda, potkat se s pražačkou z rodného sídliště na otužileckých závodech na Sázavě.
Na pětisetmetrovou trať se vstupovalo po žebřících do vody a to v 5 rozplavbách. Já byl v poslední páté. Plaval jsem vlevo při břehu s tím, že budu mít o pár metrů kratší trať, ale později mi došlo, že je výhodnější naplavat uprostřed a nechat se unášet proudem řeky. Po cca 200m jsem přestával cejtit ruce a říkal si, jestli to vůbec doplavu, ale po minutce vysvitlo zpoza klášterní věže sluníčko a i když jsem ruce stále necítil, plavalo se mi krásně.
Za cílovou brankou jsem se brodil bahnem ke schůdkům, paní mi na břehu vzala čip a já se šel osušit, převléct a napít teplého čaje. Sluníčko krásně svítilo a hřálo a po chvíli už mi bylo teplo.
Ve výsledku se mi krásně plavalo, na delší trati bylo hodně rychlejších plavců, ale máme více bodů pro klub a v neposlední řadě zkušenost s delšíma tratěma jak z Mostu, tak ze Sázavy.
Ještě jsme se synem zašli na guláš do školní jídelny, počkali na vyhlášení a vyrazili jsme zpět směr Obe. Sázava se mi opět moc líbila, příště poplujeme zas a v plném počtu!
Ještě bych chtěl shrnout dosavadní výsledky v celostátním bodování:
- Obecnický Klub Otužilců je 32. ze 115 klubů v celé ČR (654 bodů máme)
- Honza: 17. místo z 57 mužů v kategorii 30–39 let, III. Otužilecký stupeň, 242 bodů.
- Petr: 57. místo ze 140 mužů 40–49 let, II. Otužilecký stupeň, 114 bodů
- Radka: 40. místo z 80 žen 40–49 let, III. Otužilecký stupeň, 131 bodů
- Já: 52. místo ze 140 mužů 40–49 let, III. Otužilecký stupeň, 167 bodů
