Jiří Oktábec Od mého posledního zápisu uběhl další měsíc. A jaký byl? Krátký, rychlý, studený, prostě klasika únorovobřeznové šedi a čekání na jaro jak lidí tak přírody. My, otužilci zparchantělí rýmičkami, chřipečkami nebo jen odkládáním tréninků a nepravidelností, jsme se cítili jako na počátku sezóny koncem října jakéhokoliv roku a sezóny. Lezeme do vody pomalu a s respektem, hrajeme si na Labutí jezero, kde coby baletky chodíme po špičkách co nejdéle, někteří z nás se zaseknou na schodech a vodu o teplotách mezi 0°C – 3°C nechávají ošplouchávat pas a někdy i nižší partie busty. Minutově to často vychází mezi 1:30 min – 3:30 min podle toho jak se ve vodě „zakecáme“ a hecujeme.
Je to asi týden co nám počasí začlo trochu jarnivět a posílat sluníčko z azurové oblohy. V těch dnech se nezřídka stane, že zajdeme mimo tréninkovou šablonu do vody v obědovém čase. Zde se musím zastavit, protože jsem v hlavě už dlouho vyvíjel teorii o vlivu denního světla a délky „kecací“ doby na výkon otužilce. Kecací dobou rozumějme dobu od příchodu na pobřeží našeho koupaliště po vstup do lázně. Často je to v průměru kolem 30 minut. V ranních hodinách kolem 5:05, kdy je ještě tma, často i mráz kolem -3 – 0 stupňů, člověk chca-nechca, vychladne. Kor ten z nás, co nenosí dlouhé kalhoty. No a v těchto chvílích nemilosrdných zim se mi v hlavě zrodila myšlenka právě této teorie Vlivu délky prodlévání před vstupem do lázně na výkon otužilce.
Test jsme provedli ve dvou scénářích:
- Standardně ráno při tréninku
- Nestandardně přes den kolem poledne za slunka a světla
A jak výzkum dopadl? Napovím citátem nesmrtelného klasika: „Tudy néé, přátelé. Vyfukováním tabákového kouře do vody zlato opravdu nevznikne.“ Ano, i naším obrazným vyfukováním otužilce ihned po příchodu na plovárnu se výkon opravdu nezlepší. Zůstává úplně stejný jak ve scénáři č. 1, tak ve scénáři č. 2. Tančíme do vody stejně rozvážně, na naprosto stejných špičkách a úplně stejně ti z nás, kterým případně zrovna ten den voda omývá cemr, obdivují výkony těch ostatních, kteří statečně noří tělo až po krk a drží tam tu nekonečnou minutu a půl. Poté rychle odečteme na našem opraveném měřidle (opraveném dle pokynů Českého metrologického institutu pro teploměry na měření teplot ve studené a teplé vodě) teplotu vody. Často se v tomto období pohybovala mezi 0°C až 2°C, což je opravdu řízná teplota.
Po ověření naší teorie jsme pokračovali v našich standardních návycích a časech s prvky hybridních nepravidelných tréninků.
A co se dál událo? Uvidíme, jak dopadnou závody v Liberci, respektive Hrádku nad Nisou v areálu Kristýna, které se konají 15. 3. 2025. Zatím tam vysíláme jen náš nejcennější kalibr, Honzu. Důvodem jsou provozně-logisticko-zdravotní komplikace celé skupiny. Jediný drsňák Honza jede ukázat borcům jiných týmů, okresů a krajů, jak se tuží běžní vesničtí kluci a holky v Brdech. Počkáme si na reportáž z místa, kterou zapíšu v příští kapitole. Ještě se nám rodí jedna novinka, kterou bych nechtěl zakřiknout. Jen nepřímo naznačím… Naše výkony jsou známé mimo katastr naší milované vísky a již si někteří všimli a …
A to je zatím vše, přátelé. Těším se na další měsíc, který je závěrem této otužilecké sezóny.
Chtěl bych zde také zvěčnit poděkování všem, kteří nás sledují, drží palce a aktivně i pasivně podporují. Hodně nám to pomáhá při noření citlivých částí těl do chřtánů ledových vod často nám ohlodávajíc údy až na dřevo. Mějte fajn předjarní dny, užívejte slunka a probouzení přírody v zahradách, na loukách a v lesích, svěžích větrů a inspirativních procházek naší brdskou krajinou.
Ve středu týdne, dvanáctý den, třetího měsíce, pětadvacátého roku zapsal odborný referent vnějších vztahů, kronikář a tiskový mluvčí OBEcnického KLUbu OTUžilců
