Jiří Oktábec 
Dnes je pondělí, 26. prosince 2022. Den „D“ pro otužilce, kdy se koná každoroční otužilecké dostaveníčko pod taktovkou 1. PKO Praha ve Vltavě poblíž Národního Divadla v Praze. I my, obecničtí otužilci, jsme se již podruhé oficiálně dostavili. Teplota vody a vzduchu nás utvrdila v tom, že jsme se přihlásili na trať 300m.
Den před konáním plavání pořadatelé vznesli obavu, že trať bude muset být lehce pozměněná, protože ve Vltavě díky upouštění vltavských přehrad nabrala voda dost silný proud. Trať byla vytvořena při severním břehu ostrova …. okruh měl cca 125 m .. tak jsme plavali 250tku. 300m byla oficiálně dlouhá 250m.
Lidí bylo letos o něco méně než loni… Teplota vzduchu příjemná.. voda měla naši tréninkovou teplotu. Takže jsme se cítili lehce jistějc než v jiných závodech. Nicméééně stále tu byly žebříky, stále tu byla hlava na hlavě a stále jsme si poušteli do hlav pochybovací myšlenky.
Letos prvně jsme se účastnili pod naší oficiální registrací v ČSPS pod zkratkou ObeKO 😉 … máme 10 bodů za odplavání ve vodě pod 5°C … protože i 300m trať je v tomto městě a závodě nebodovaná a neměřená.
Odplavali jsme to všichni 3 v obvyklém pořadí: tahoun a favorit Honza Masopust zaplaval jako první… druhý v pořadí za ním Petr Pabouček… Já, Jirka Oktábec, jsem jako vždy uzavíral peloton na chvostu s občasným diskutováním a výměnou zkušeností s ostatními plavci z jiných klubů a krajů… často se mnou prohodí jen letmé slovo a plavou dál a rychleji… Jeden okruh vcelku utekl.. druhý okruh se trochu vlekl a skýtal zajímavou optickou mýlku…. když jsem se přibližoval k první bojce, začla se dost zuřivě pohybovat směrem proti proudu a dost jsem musel zabrat abych se jí vyhnul a obeplaval. Špačkoval jsem a nechápal jak to tam můžou mít tak blbě upevněné.
Když jsem míjel záchranné čluny zaslechl jsem jak plavčíci a záchranáři volají na plavce, aby už to točili proti proudu jinak to nedají… nechápal jsem co je tam tak drsného. Plaval jsem si svým tempem a jak mě předplavávali nedočkaví plavci jiných oddílů, namátkou jsme se dost často kopali.. sem tam oni mě sem tam já je .. druhé kolo bylo za mnou a já se zařadil do fronty na žebřík… čekal jsem jen 3-4 člověko-okamžiky. Ale nestoupl jsem si na dno.. neodvážil jsem se ponořit nohu do toho rozpuštěného pudru bahna a všeho možného… vyšplháno, překvapivě zatím žádná drtivá zima.. zase se motám do županu.. nadávám proč ten župan nemůže bejt víc podajnej… s Petrem a Honzou si gratulujem, že žijeme a že nás před tolika davy obecenstva na mostě a ochozech, nelovili… Mě by stejně neulovili… převrhl bych jim ty loďky.. 🙂 a jdem se převlíkat… dojdem do Žofína na čaj vylezem a jak vylejzáme, přestane mi topit kotel… a začne ona bájná klepetice.. 😀 smějem se … brady nám cvakaj zubama o horní zuby… čim víc tim víc vtipkujem, že pak budeme párkem cákat hořčici a křen kolem sebe.
Při převlíkání u auta, ano letos se Petrovi povedl husarský kousek, zaparkovali jsme přímo na Žofíně, nás oslovila nějaká němka a ptala se jestli je tohle u nás normální a proč to tu takhle děláme – to plavání… Tak jí Petr vysvětlil, že je to tu tradice a že se vlastně timhle setkáváme, tužíme a psychicky čistíme… a že nejsme nemocní.. tak to pochopila s náznakem „vy ste ale magoři“ .. a jela si po svých i s dětmi. 🙂
Tak zas za rok…. Nejbližší další akcička bude v Lázu, 1.1.2023 od 14:00 nějaké otužilecké dostaveníčko. Za náš klub tam budu asi jen já, ale pořídím opět nějakou tu reportážní dokumentaci.
Mějte se fajn a napočtenou.
